Život a ochrana mořských savců v severním Norsku

 

 

OBSAH

PŘIROZENÝ ŽIVOT

LOV

SVALBARD

OHROŽENÍ 

ZÁVĚR

ÚVOD

ORGANIZACE

EU 

KONFERENCE

EXTREMISTÉ

ZDROJE

 

3.LOV MOŘSKÝCH SAVCŮ V SEVERNÍM NORSKU

3.1.Lov tuleňů

3.1.1.Historie lovu tuleňů

ilustrační fotoTradice lovu tuleňů trvá již 8000 let. Dříve byli tuleni loveni pro potravu a oděvy. V 18.století se s nimi začalo obchodovat. Komerční lov tuleňů dosáhl svého vrcholu v 19.století. Mezi lety 1820-1860 bylo ročně zabito 500 000 zvířat, lov tuleňů se v té době podobal masakrům. To ještě nebylo nic proti roku 1863, kdy celkem 10 000 lovců zmasakrovalo 687 000 tuleňů. V roce 1899 bylo zabito 33 milionů tuleňů, především mláďat (whitecoats – mladí tuleni grónští, blubacks - mladí čepcoli hřebenovití) hlavně v Kanadě. Lov pro obchodní účely fungoval bez kritiky celých sto let.V roce 1960 se však z kanadské televize rozšířili provokativní záběry a svět se konečně začal zajímat o ochranu tuleňů. Nejvíce ceněné byly kožešiny mláďat tuleňů obecných, až do roku 1970 bylo povoleno je lovit, zatímco pro tuleně šedé bylo třeba povolení. Největší rozvoj lovu nastal během druhé světové války, protože v té době měly kůže velkou cenu. Mezi lety 1956-1967 jejich počet rapidně poklesl. V roce 1970 Seal Conservation Act určil pravidla pro lov tuleňů obecných. Lov směl být provozován jen v období od 1.června do 31.srpna, jinak bylo zabití tuleně ilegální (netýkalo se tuleňů ulovených na vědecké účely a pokud se tuleni objevili v blízkosti lovišť ryb, aby nezničili rybářské zařízení). Počet tuleňů během 70.let klesl ze tří milionů na 1 250 000 kusů. V roce 1876 byla ustanovena první mezinárodní pravidla týkající se lovu tuleňů. Kanada vytvořila kvóty, mohlo být uloveno maximálně 150 000 zvířat ročně, byly zakázány velké lodě a vrtulníky. Ve světě ustal lov tuleních mláďat, kampaně zabránili vzkvétání obchodu, lov zůstal jen v Bílém moři, Kanadě a Norsku. Pokles tulení populace však pokračoval a v roce 1973 byl absolutně zakázán lov. Dalším ohrožením pro tuleně se stalo uváznutí v sítích na tresky, kde se jich mnoho utopí. V roce 1980 jich zahynulo tímto způsobem 9000. Teprve v roce 1986 Evropská komunita (European Community), hlavní příjemce produktů z tuleních mláďat (75 %) zakázala jejich import a trh zkolapsoval.V USA Marine Mammal Protection Act zakázal veškerý import a export všech mořských savců, což vedlo k nedostatku obchodu a následné redukci lovu. V roce 1987 byl v Kanadě zakázán lov whitecoats a stanovena kvóta 200 000 tuleňů. Nicméně v roce 1996 znovu stoupla na 250 000 tuleňů. V roce 1988-89 začal znovu lov tuleních mláďat. Celková populace tuleňů na světě mezi lety 1990-1996 byly 4 miliony, z toho v Norsku 900 000. V roce 1990 Norsko obnovilo lov tuleňů. Teprve v posledních letech se začalo využívat i maso z tuleňů pro úplné využití a vzhledem k odporu, kterému lov vzdoroval v posledních třiceti letech. Před rokem 1990 bylo povoleno lovit kojená mláďata s bílou kožešinou. Do roku 1995 byl zakázán lov mláďat jako odpověď na protesty ze zahraničí a od roku 1995 je povoleno lovit mláďata opuštěná matkou. Komerční lov se koná i v Rusku, Namibii a Grónsku. Tuleň grónský je nejvíce rozšířený tuleň v severozápadním Atlantiku a je cílem lovu. Loven je též čepcol hřebenatý a nekomerčním lovem i tuleni šedí, kroužkovaní a vousatí.

Důležitá data:

1961 - stanoveno lovecké období

1969 - založeno IWC

1971 – stanoveny kvóty

 

 

 

 

 

 

 

 

Pozn. Za zónu West Ice je považován ostrov Jan Mayen a okolní moře až k jihozápadním pobřeží u Svalbardu. East Ice se nachází ve východní ruské ekonomické zóně. Zde se smí lovit jen tuleň grónský.

GRAF 2 Norský lov tuleňů mezi lety 1946-1976 v zóně West Ice - poměr tuleňů grónských vůči čepcolům hřebenatým 

3.1.2.Lov tuleňů v současnosti

ilustrační fotoV minulosti předkové dnešních Norů lovili tuleně náhodně a udržovali tak rovnováhu v přírodě, bylo zde místo pro člověka i tuleně. Prudký pokles počtu tuleňů nastal až v 2.polovině 20. století, kdy začali být loveni pro obchodní účely. Lov tuleňů v Norsku je omezen na tuleně grónské a čepcoly hřebenaté. Z celkového počtu 7,7 milionu tuleňů v severním atlantském oceánu žije v norské oblasti, kde je lov povolen, 2,5 milionu. Tyto druhy nepatří mezi ohrožené.

Jeden tuleň spotřebuje denně 2,5-3 kg sleďů nebo jiných ryb. Lovci se obhajují tvrzením, že přemnožení tuleňů by příliš snížilo počet zásob ryb (stejným tvrzením se obhajují i při lovu velryb). V severovýchodním Atlantiku tuleň grónský spotřebuje stejný počet ryb, jaký je uloven rybáři. To je důvod, proč je v Norsku povolen lov tuleňů. Platí pravidlo, že zásah do stáda jednoho druhu musí být ovlivněn také počtem zvířat jiného druhu a to platí pro všechna divoká zvířata mimo ohrožené druhy. Aby mělo Norsko dostatek ryb, musí lovit i tuleně, aby se počet ryb příliš nesnižoval. Kvóty pro lov jsou doporučeny třemi institucemi: Council For The Exploration Of The Sea, ICES, Norwegian Institute Of Marine Research.

Druhým důvodem je vědecké tvrzení, že přemnožení může ohrozit zdraví tuleňů. Příroda automaticky začne regulovat jejich počet, bude déle trvat než mláďata dospějí, sníží se reprodukční schopnosti a tuleni snadněji podlehnou různým chorobám. Tuleni grónští a čepcoli hřebenatí navíc začnou hledat potravu na mnohem širších prostranstvích a mohou se dostat až k pobřežím a zaplést se do sítí na ryby, kde by se následně utopili. Tuleni také přenášejí parazity na ryby, a tak jsou některé kusy ryb nepoužitelné pro konzumaci.

Kromě tzv. udržování rovnováhy mezi druhy a vědeckými aspekty, lov tuleňů patří v Norsku k tradicím a kvůli finanční situaci norská vláda v posledních letech podporovala průmysl lovu tuleňů. Ohledně povolení lovu mláďat (mohou být lovena jen mláďata již opuštěná matkou, která ovšem mohou být stará pouze jeden týden, viz kapitola 2.1.3.). První rok tuleních mláďat je jejich největší přirozená úmrtnost. Stejné podmínky jsou i v Kanadě, Rusku a Namibii.

3.1.2.1.Pravidla lovu tuleňů

Lov tuleňů v Norsku se řídí přísnými pravidly:

Nad lovem je dozor, každá loď má jednoho inspektora, určuje se metoda zabití, aby byla co nejméně bolestná a nejvíce efektivní, neunikali zraněná zvířata, loď, která bude vyhovovat přirozenému prostředí, období lovu a povolené kvóty. Jediné povolené zbraně jsou puška a harpuna zvaná hekapik. Střelná zbraň a hekapik mají stejnou účinnost a vedou k okamžité ztrátě vědomí. Někdy jsou zastřelení tuleni umrtveni ještě hekapikem, aby bylo jisté, že jsou mrtví. Lovci navíc musí navštěvovat každý rok kurz střelby, než je jim povolen lov. Inspektor je zároveň veterinář a podává zprávy o lovu státním organizacím. Lovci jednoznačně tvrdí, že Norsko loví tuleně na základě vědeckých informací, pokud bude lov regulován a bude splňovat pravidla, tuleni nevymřou.

3.1.2.2.Produkty lovu tuleňů

Tuleni jsou loveni pro kožešinu a tuk, nejvíce žádaný tuk je z tuleních mláďat. Z tuku se získává vosk a olej, který byl do roku 1952 nejvíce žádaným produktem. Tuk obsahuje mastné kyseliny omega-3 a stejně jako velrybí tuk zabraňuje kardiovaskulárním chorobám. Zčásti je zpracováno i maso. Kožešina z mláďat zvaných blubacks, která je ještě lesklá a bílá je také velice žádaná. V roce 1980 se začalo poprvé projednávat, zda využít celého tuleně nebo jen tuk a kožešinu.

3.1.2.3.Kvóty pro lov tuleňů

V roce 1996 byl velmi malý zájem o lov a nedostatek financí, že byl lov skoro zrušen. Nakonec se však konal, protože si lovci uvědomili, že je nezodpovědné neudržet tulení populaci v rovnováze. V roce 1997 byla kvóta pro celosvětový lov tuleňů grónských 275 000. V roce 1997 byl uloven menší počet tuleňů než bylo povoleno kvótou, zúčastnily se jen dvě lodě, přesto následující rok byla kvóta opět zvýšena. Následkem vyhození tuku a masa přes palubu, byly ceny velrybích produktů radikálně sníženy. Produkty se prodávaly pod cenou a byl nedostatek příjemců. V roce 1998 se začaly projednávat kvóty, které byly založeny na pravidlech z minulých let a ne podle počtu populace tuleňů. Na lov bylo v tomto roce spotřebováno 8 milionů NOK, které poskytly norské rybářské společnosti a lovu se zúčastnilo pět lodí. Z povolených kvót lovu tuleňů  pro rok 1999 byl využit jen zlomek. Z celkového počtu 17 500 tuleňů, dvě lodě ulovili jen 316 tuleňů grónských. Kvóta pro čepcoly hřebenaté byla 11 200 zvířat a uloveno bylo 2 940 zvířat. V roce 2000 Norsko ulovilo 20 549 tuleňů celkově.

GRAF 3  Lov tuleňů v Norsku mezi lety 1990-1996 - poměr tuleňů grónských vůči čepcolům hřebenatým

GRAF 4 Poměr ulovených mláďat a dospělých tuleňů mezi lety 1990-1996

2.1.2.4.Kvóty pro rok 2000

V roce 2000 bylo povoleno zabít 17 500 dospělých tuleňů grónských a 11 200 čepcolů hřebenatých. Ovšem 2 mladí tuleni se rovnají 1 dospělému – u tuleňů grónských a 1,5 mladého tuleně se rovná dospělému u čepcolů hřebenatých. Ve skutečnosti je tedy možno ulovit tuleňů mnohem více. Období lovu tuleňů grónských začalo 10.dubna a čepcolů hřebenatých už 22.března. Lov končil 5.května, pokud jsou však během loveckého období špatné podmínky počasí, lov může být prodloužen. Tato kvóta platila pro západní polokouli.

Pro východní byly podmínky následující: Lovil se jen tuleň grónský a mohlo být uloveno 500 dospělých jedinců, 2,5 mladého tuleně vydá za jednoho dospělého. Lov začal 23.března a skončil 20.dubna, rovněž mohl být prodloužen. Je zakázáno lovit kojená mláďata stále neopuštěná matkou.U tuleňů grónských jsou mláďata opuštěna matkou ještě před začátkem období lovu.

Tyto pravidla platí od roku 1996. Nevýhodou současné kvóty je, že se oproti předchozí kvótě značně zvýšila, od roku 1991 bylo povoleno lovit 10 600 kusů tuleňů grónských a 1 700 čepcolů hřebenatých.

V roce 2000 Norsko lovilo i britské tuleně šedé, kteří připlavali na norské území. Británie o tomto lovu nebyla informována. Odhadovaný počet tuleňů, kteří se dostali na západní pobřeží Norska z britských vod byl cca 400. Navíc pobřežní tuleni byli loveni bez informovanosti o počtu populace. Celkově žije poblíž norského pobřeží 4 400 tuleňů a na rozdíl od lovců, kteří tvrdí, že tuleni zasahují do zásob ryb, Henning Roed - mořský biolog, je přesvědčen, že pobřežní tuleni hrají pozitivní roli z ekologického hlediska. Živí se různými druhy ryb, jejichž přemnožení by vedlo k eliminaci garnátů na západním pobřeží.

2.1.2.4.Pohledem lovců

2.1.2.4.1.Fakta a fikce

Dokumenty a filmy ukazovaly mnohokrát, že tuleni jsou svlékáni z kůže zaživa a záběry ukazovali jasně viditelné křeče. Věda opět obhajuje lovce, tulení svaly jsou schopny pracovat nějakou dobu bez kyslíku, proto je tuleň schopen strávit delší dobu pod vodou a svaly se pohybují nějakou dobu po smrti.

3.1.2.4.2.Vědecké aspekty

Greenpeace požaduje úplnou ochranu tuleňů. Lovci argumentují, že při jejich přemnožení se stanou hrozbou pro sebe samotné. Budou se rodit mrtvá mláďata, šířit infekce a nebude pro ně dostatek potravy. Stejný problém se týká ledních medvědů.Vědecké instituce v Norsku zastupují názor, že ochrana tuleňů neznamená úplný zákaz lovu, ale jeho rozumnou regulaci.

Norsko neloví kvůli komerčnímu zisku, ale kvůli rovnováze v přírodě a ochraně před přemnožením a následkům přírody. Tvrdí, že více než lov mořským živočichům a vegetaci ubližuje znečištění. Norsko je členem těchto organizací: Convention For The Protection Of The Marine Environment Of The North East Atlantic (OSPAR Convention), International Convention For The Prevention Of Pollution From Ships (MARPOL Convention) – od roku 1973 a Agreement For Cooperation In Dealing With Pollution Of The North Sea By Oil And Other Harmful Substances (Bonn Convention) od roku 1983. Norsko se aktivně podílí na ochraně životního prostředí.

3.1.2.5.Pohledem ochránců přírody

3.1.2.5.1.Eliminace tuleňů

Původně z rybářské strany byla podána žádost na eliminaci tuleňů a v Anglii dokonce na jejich vyhubení. Hranice vyhubení byla již blízko, včas však začala absolutní protekce tuleňů a jejich počet znovu vzrostl. Nicméně žádosti na regulaci se znovu objevily.

3.1.2.5.2.Porušování pravidel

V posledních letech státy EU od roku 1983 změnily pravidla a importovaly kožešinu z tuleních mláďat (whitecoats) z Norska.Tuto informaci zveřejnil Eurostadt v Lucembursku. Jména vývozců nebyla zveřejněna. Podle tvrzení Odda F.Lindberga byly produkty exportovány mezi oblečením nebo obarveny. Lindberg zároveň podněcuje komisi EU, aby případ vyšetřila. Největší transakce proběhla v roce 1986, kdy bylo vyvezeno 1 640 kožešin do Německa a 885 do Španělska firmou Rieber & Co. Dnes firma tvrdí, že nemá nejmenší ponětí o vývozu do EU.

3.1.3.Výběr z norských novinových článků – lov tuleňů

Kampaň proti lovu tuleňů v Norsku

Protestů proti lovu tuleňů se účastnilo mnoho států, mezi nimi i Česká republika. Tato kampaň zahrnovala i demonstraci před norským velvyslanectvím The Hague. Protesty se konaly v roce 1995, vzhledem ke zvýšení kvót pro lov tuleňů v Norsku a  Kanadě.

Lov tuleních mláďat

Nejvíce ceněná jsou mláďata tuleňů, čím hezčí zvíře, tím více peněz a finanční podpory. V roce 1989 Norsko zakázalo lov tuleňů mladších jednoho roku, v roce 1995 však povolilo „vědecký“ lov 2 600 odstavených mláďat (což znamená starých i pouhých 15 dní). Cílem vědeckého výzkumu bylo zjistit, jestli je účinnější zbraní harpuna nebo kyj. V roce 1996 byl povolen lov 17 050 mláďat oproti 10 900 dospělým tuleňům. V roce 1996 bylo zabito 27 000 tuleňů a již v roce 1997 vzrostl počet na 38 000, z toho 25 000 tuleňů bylo mladších než jeden rok. Největšími spotřebiteli produktů z mláďat tuleňů jsou asijské státy – Čína, Japonsko a Korea, kteří kupují hlavně kožešiny. Prodej je zakázán v USA. Lovci se brání tvrzením, že mortalita mladých tuleňů je velmi vysoká a že většina by stejně zahynula. Kdyby populace přerostla, znamenalo by to rybí katastrofu. Nicméně výzkum stále více potvrzuje, že příroda si dokáže poradit sama bez lidské pomoci a pokles populace ryb je způsoben spíše lovem člověka. V roce 1996 Odd F. Lindberg zahájil kampaň proti lovu tuleních mláďat. Rozesílal po světě a na Internetu pohlednice s fotografiemi lovců tuleňů z roku 1988-1989 a mrtvých tuleních mláďat. Byl donucen zaplatit jim pokutu a musel se odstěhovat s celou rodinou ze země

Norská vláda chce, aby turisté pomáhali se zabíjením tuleňů?

Kvůli neustálým stížnostem ohledně lovu tuleňů z organizací na ochranu zvířat, norský ministr rybolovu Svein Ludvigsen pozval v roce 2001 turisty, aby se zúčastnili lovu a lovci jim mohli dokázat, že žádná krutá a nemorální jatka se při legálním lovu tuleňů nekonají.

Věci, o kterých lidé raději mlčí

V roce 1999 byla zveřejněna šokující zpráva v norských novinách Dagbladet, kdy bývalý lovec tuleňů Arnulf Sørensen popsal lov před rokem 1964. Podle jeho slov, tenkrát dospělým tuleňům vysekávali oči, aby na ně nezaútočili, protože větší zvířata bývají mnohdy nebezpečná. Pro lepší kvalitu kožešiny byla mláďata stahována z kůže zaživa a házena na hromadu.Všichni o těchto brutálních vraždách mlčeli, protože nechtěli přijít o práci, která vydělávala mnoho peněz. Byla to reakce na článek Odda Lindberga, který popsal kruté metody lovu tuleňů. Sørensen netvrdí, že stejné metody jsou používány i dnes, na každé lodi je inspektor, ale to, co tu bylo řečeno, skutečně zažil.

Neověřené informace

V roce 1997 bylo povoleno lovit tuleně grónské i čepcoly hřebenaté v zóně West Ice, aniž by někdo s jistotou věděl, jak velká je zde populace čepcolů hřebenatých. Obzvláště o mláďata tohoto druhu byl velký zájem kvůli kožešině, která byla vždy nejžádanějším produktem z tuleňů. Pravděpodobné zvýšení kvóty přimělo vědce, aby poprvé sečetli čepcoly hřebenaté v této oblasti a určili také poměr dospělých zvířat vůči mláďatům. Pokus o jejich sečtení byl již v roce 1994, ale expedice selhala.

Norsko ročně utratí miliony na podporu lovu velryb a tuleňů

V roce 1997 dokonce hrozilo, že lov tuleňů se nebude konat podobně jako v roce 1996, protože finanční podpora státu byla příliš nízká a nepřihlásili se ani sponzoři. Nicméně lov se přesto konal a kvóty byly ještě zvýšeny. Podporu věnuje Department Of Fisheries, který získává z lovu profit. Pokud je profit příliš nízký, což je způsobeno také uzavřeným mezinárodním trhem, nemají zájem lov více podporovat. V roce 1997 bylo utraceno na lov tuleňů 10 milionů NOK a v roce 1996 8 milionů NOK.

Tuleni spotřebují množství ryb

Lovci obviňují tuleně, že spotřebují velké množství tresek, nicméně podle biologických výzkumů se tuleň živí malou chobotnicí, které slouží jako potrava právě tresky a malé ryby. Spíše to tedy vypadá, že tuleni populaci tresek pomáhají.

3.2.Lov velryb

3.2.1.Historie lovu velryb

Lov velryb poblíž norských pobřeží se praktikuje už od starověku. První zmínka o lovu velryb pochází z roku 800 n.l., v dochovaných písemných památkách z roku 1200 n.l. je zmínka o lovu s harpunami. Lov velryb začal první století našeho letopočtu v Japonsku a mezi lety 800-1000 n.l začalo lovit i Norsko. Holanďané, Britové a Američané začali lov v 17.století. Většina lovila malými loděmi a harpunami. Evropané lovili pro tuk a kostice. Japonci jedli i velrybí maso, většina lovila velrybu, která byla  pojmenována Northern Right Whale. Jméno „right“- „pravá“ získala, podle toho, že byla pravá pro lov, byla velmi pomalá a snadno se lovila. Dnes je těchto zvířat asi 250 v severním Pacifiku, 300 v severním Atlantiku a nejeví žádné známky obnovení druhu. Jižní right whale je na světě 7 500 kusů. Bowhead Whale je příbuzná k Right whale, byla vyhubena v severním Atlantiku, ale malá populace ještě žije v Pacifickém oceánu (7 500), krátkou dobu byla povolena kvóta 67 zvířat každý rok pro aljašské eskymáky. V roce 2002 IWC tento lov zakázala. Lovil se i vorvaň obrovský, v roce 2002 součet ukázal, že na světě žije 360 000 kusů, což je velmi málo oproti původním 1,5-2 milionům. Kalifornská šedá velryba byla téměř vyhubena kolem roku 1800, vzpamatovala se a opět byla téměř vyhubena mezi lety 1930-1940. Znovu se vzpamatovala a dnes žije na světě 26 000. Byla vyřazena ze seznamu ohrožených druhů.

S rozvojem techniky a zbraní se začaly používat dnešní metody. Moderní lov velryb začal rokem 1868, kdy byla vynalezena nová harpuna s výbušninou (exploduje uvnitř velryby). Licencování lodí začalo v roce 1936 a od padesátých let začala být každé lodi přidělována kvóta.V roce 1976 se definitivně začala určovat celková kvóta. IWC zakázala lov v roce 1988 z důvodu ohrožení některých druhů. Následkem lovecké pauzy, 28 lodí a příjemci velrybích produktů v roce 1997 zažádali o 60 milionů NOK od státu, které nemohli kvůli zákazu v osmdesátých letech získat. V roce 1993 70% Norů hlasovalo pro lov velryb. Norsko lov obnovilo v roce 1993, ale zakázalo export.

Velryb je v Norsku kolem 100 000 a další statisíce žijí v Arktidě, dříve se lovili dvě třetiny velryb co dnes. Kvóty určuje na vědeckých podkladech IWC. Norsko během zákazu lovu velryb od roku 1988-1993 provádělo průzkum a vyvinulo lepší techniku sledování velrybí populace, jejího počtu, interakce a souladu v arktické přírodě. Na základě zlepšení podmínek výzkumu a pro udržení rovnováhy začalo Norsko znovu lovit velryby. V roce 1995 IWC provedlo kompletní součet plejtváků malých v Atlantiku, který byl mnohem přesnější a podrobnější než předchozí výzkumy.V severovýchodním Atlantiku byla populace 112 000 kusů a ve středním Atlantiku 72 000.

V roce 2000 se konala poslední konference CITES, hlasy nestačily pro vyřazení plejtváka malého z listiny ohrožených druhů. Norsko projednávalo export velrybích produktů do Japonska. Japonsko má zájem především o velrybí tuk. O obnovení lovu se jedná v Japonsku a na Islandu. IWC nesouhlasí s obnovením komerčního lovu kvůli nátlakům z jiných zemí, které jsou proti, přestože lov neohrožuje populaci. Evropský parlament protestuje proti lovu tuleňů v Norsku a exportu produktů.

GRAF 5 Graf norského lovu velryb mezi lety 1946-1956 v zóně West Ice

3.2.2.Lov velryb v současnosti

 zóna lovu velryb

Norská zóna lovu
  plejtváků malých  

Norsko loví pouze plejtváky malé. Británie, USA a Švédsko brojí proti lovu plejtváků, Norsko, Japonsko, Kanada, Dánsko a Island lov podporují. Amerika uzavřela obchody s Norskem týkající se kterýchkoliv produktů z mořských savců v roce 1972. Tohle tvrzení využívají lovci často na obhajobu regulace velryb: „Pro rovnováhu v mořském ekosystému je přemnožení velryb nežádoucí, počet některých druhů musí být proto regulován.“ O regulaci velryb usiluje například Nordmore Seine Fishing Association. Vedoucí asociace Kjell P.Donheim tvrdí: „Nechceme vyhladit velryby, ale chceme je redukovat, abychom mohli lovit ryby stejně jako předtím.“ (1 - Bergens Tidene, 1997, viz kapitola 11). Jedna velryba spotřebuje denně 1,5 hektolitru sleďů. Jen kosatky spotřebují 350 000-400 000 hektolitrů ročně a to nejsou započítány jiné druhy.

Export velrybích produktů byl dlouho zakázán, nyní je povolen zemím s licencí a schopným provádět DNA testy, díky nimž se zjistí, zda exportovaná velryba skutečně patří do norské kvóty. Norské noviny také uvedly informaci o tom, že pokud dojde k extrémnímu zvýšení počtu velryb, dojde k větší spotřebě krillu a to zabrání rozmnožení ryb. Celý proces se pak projeví  narušením rovnováhy arktického ekosystému. Podle odhadu Norway's Fishery High School jedna velryba spotřebuje tolik ryb za cenu, kolik jeden kus velryby stojí, kolem 13 000 NOK. Komerční lov v Norsku uloví pouze jedno procento plejtváků malých z celkové populace ve středním a severním Atlantiku.

3.2.3.Způsoby lovu velryb

Velryby se loví puškou nebo granátovou harpunou. Ta byla vyvinuta v roce 2000, aby co nejvíce velryb ihned ztratilo vědomí a zemřelo okamžitě. Do této doby 75-80% velryb zemřelo okamžitě, což bylo více procent než u lovu jiných zvířat. Na každé lodi je inspektor stejně jako u lovu tuleňů. Inspektoři jsou veterináři a posílají zprávy rybářským autoritám. Lovci podstupují každý rok kurs střílení a jsou podrobeni testu.

3.2.4.Produkty lovu velryb

Velrybí produkty jsou prospěšné zdraví. Olej z velrybího masa a tuku funguje jako prevence proti kardiovaskulárním chorobám.

3.2.5.Kvóty pro lov plejtváků malých

V roce 1992 lovci chtěli dokonce použít fotografie hladovějících dětí z Třetího světa pro kampaň na podporu lovu. V roce 1993 byla kvóta 110 velryb, uloveno bylo 90%. Jedna velryba umírala 30 minut. V roce 1995 byla kvóta pro lov plejtváků malých 252 kusů, zúčastnilo se 20 lodí. V roce 1996 počet stoupl na 425 kusů. Z kvóty bylo uloveno 388 kusů (90%), zúčastnilo se 31 lodí, lovci měli špatné podmínky počasí. V roce 1997 kvóta opět vzrostla na 580 velryb, licence byla přidělena 50 lodím a navíc Norsko usilovalo o povolení exportu. Jeden z lovců Olav Olavsen prohlásil pro norské noviny Aftenposten: „Doufáme, že kvóta se bude zvyšovat, dokud nedosáhne našeho cíle 1600-1700 zvířat.“ (2 - viz kapitola 11). V roce 1997 se Norsko rozhodlo každou legálně ulovenou velrybu registrovat podle DNA a tímto zabránit prodeji ilegálně ulovených velryb. V roce 1998 byla kvóta 671 kusů, trval zákaz exportu a navíc lovci trvali na zvýšení kvóty o 50 kusů z loňského roku.

Plejtvák malý je na mezinárodním seznamu lovených živočichů, kteří jsou ohrožení. Povolení exportu se projednává na každoročním setkání organizace CITES, kde se v roce

1997 také projednávalo vyřazení plejtváků malých ze seznamu ohrožených druhů (International List Of Endangered Species). Norsko podporovalo africké země na sezení CITES, aby byl slon africký odstraněn ze seznamu ohrožených druhů, naopak Afrika podporovala Norsko s vyřazením plejtváka malého ze seznamu. V roce 2001 byla kvóta 549 kusů  a v roce 2002 opět stoupla na 634 velryb. Kvóta pro rok 2003 byla 753 kusů, zúčastnilo se 33 lodí, bylo uloveno 647 velryb, což byl největší úlovek od roku 1993, kdy byl lov znovu povolen. Pro rok 2004 bude kvóta 670 kusů. V současné době je cca 107 000 plejtváků malých v místech norského lovu.

GRAF 6 Kvóty pro norský lov velryb v letech 1995-2004

3.2.6. Porušování pravidel

Pašování velrybích produktů do Japonska

7.10.1993 bylo ilegálně dopraveno do Japonska a Korei přes Německo 2,8 tun velrybího masa. Maso bylo propašováno jako krevety. By to první případ od zákazu exportu. Muž, který maso propašoval, byl pravděpodobně zaměstnán Steinarem Bastesenem, bývalým vedoucím Norwegian Small Type Whaling Association, organizace zabývající se lovem velryb. V roce 1995 bylo exportováno ilegálně 11 tun velrybího masa do Japonska japonskými a korejskými kriminálními organizacemi. V roce 1996 bylo ilegálně exportováno z Norska do Japonska dalších 6 tun velrybího masa. Bylo posláno zákazníkům jako 10 tun mražených makrel, japonská policie případ odhalila. V Japonsku je velrybí maso považováno za „červené zlato“ a jedno kilo má hodnotu 2 900 NOK. Import byl zde zakázán během let 1992-2000. Pokud by norští pašeráci uspěli, získali by 120-150 milionů NOK. Steinar Bastesen byl obviněn z ilegálního prodeje japonským zákazníkům i v roce 1996, kdy bylo propašováno 2,7 tuny velrybího masa, ale ani v tomto případě nebyl uvězněn. Bastesen byl také několikrát obviněn z porušení kvót, ale nakonec nebyl shledán vinným.

Překračování kvót

Ivan Notnbes z města Skrova, kde kvete norský lov velryb, žil již od mládí na velrybářské lodi, později sdělil novinám Klassekampen, jak vše probíhalo. Na lodích se podle jeho tvrzení vyskytovalo mnoho podvodů. Dvě malé velryby byly registrovány jako jedna velká a tak se neustále překračovala kvóta. Mluví se také o utrpení velryb při lovu. Jednou trvalo čtyři hodiny, než se podařilo zabít jednu velrybu. Stalo se v sedmdesátých letech na Vesterfjorden.

Ilegální lov

V roce 1994 byl uvězněn muž, který ilegálně zastřelil velrybu. Nebylo to poprvé, stejný čin provedl již v roce 1991. Byl odsouzen k vazbě na 30 dní, k pokutě 10 000 NOK a zákazu lovu na čtyři roky.

3.2.7.Výběr z norských novinových článků – lov velryb

Přebytečné velrybí produkty

V roce 1997 mělo Norsko velký problém s prodejem velrybích produktů. Mezinárodní export byl zakázán a na domácím trhu byl stále menší zájem. Na Lofotách bylo uskladněno 400 tun (již od roku 1987) velrybího tuku a rybářský průmysl se obával, že ho na domácím trhu nedokáže prodat. Následkem bylo, že High North Alliance začala naléhat na vládu, aby povolila export. The World Wildlife Fund a Greenpeace poslali žádost tehdejšímu prezidentu Billu Clintonovi, aby zabránil lovu velryb v Norsku. Prezident slíbil účast při řešení problému. Export nebyl povolen ani přes veškeré snahy, ale lov nebyl zredukován, norské noviny zveřejnili v roce 1997 informaci o tom, že několik tun velrybího tuku bylo hozeno přes palubu, z důvodu, že tuk nebylo možno prodat. V roce 1997 bylo uloveno 503 velryb, ze kterých vzniklo 730 tun velrybích produktů v ceně 22 milionů NOK.

USA kolísá v názorech

V roce 1997 USA stačila akceptovat lov plejtváků malých a ihned začít znovu protestovat. Lov nepodporovalo ani Německo. Irsko navrhlo lov pouze v pobřežních vodách a zákaz lovu na otevřeném oceánu, souhlasilo jen Norsko a Velká Británie, návrh neprošel.

Kampaň na podporu exportu velrybích produktů

Obec Mosknes uspořádala kampaň, která měla přesvědčit norské autority, aby povolili export velrybích produktů. Požádala všechny pobřežní obce, aby tuto petici podepsaly. Podobná akce se konala již v roce 1992 a tehdy šlo o obnovení lovu velryb. Petice byla úspěšná a od roku 1993 je v Norsku povolen lov velryb ovšem se zákazem exportu, který trval do roku 2000, protože několik zemí protestovalo proti tomuto povolení. Případem se v Norsku zabývalo ministerstvo zahraničí, životního prostředí a rybolovu.

Bolestná smrt

V první polovině devadesátých let se prokázalo, že lov velryb je stejně bolestný jako byl v osmdesátých letech. Přestože lov byl částečně povolen díky lepším metodám zabíjení. Navíc bylo prokázáno, že velryba cítí bolest stejně jako člověk.V roce 1994 bylo 60% ulovených samic gravidních. Rychlá bezbolestná smrt při lovu velryb nastala v 80.letech jen u 45% zvířat. Statistika dokázala, že v devadesátých let se počet zvýšil na 62%. V polovině devadesátých let celých 20% velryb žilo ještě delší dobu po tom, co byly střeleny. V roce 1995 proběhl incident, kdy velryba bojovala se smrtí celých 43 minut, podobně trpělo ještě dalších 22 zvířat. V roce 1995 se lodi jedna velryba ztratila, protože již byla zraněná, pravděpodobně brzy zemřela, ale jistě musela se smrtí bojovat dlouhou dobu. U lovu velryb podle výzkumu je větší úspěšnost okamžitého úmrtí než při lovu losa.

GRAF 7 Graf rychlosti úmrtí velryb v 1.polovině 90.let 20stol.

Error ve výpočtech

V roce 1995 bylo odhaleno, že ve výpočtech vědců byly hrubé chyby. Norsko lovilo třikrát více velryb než populace tolerovala a proto ji velmi ohrožovalo. Softwareový error způsobily špatné výpočty velrybí populace. Byl to jeden z nejvážnějších důkazů, že norský lov velryb je pro jejich populaci nebezpečný. Lovci se vždy bránili slovy, že lov je založen na vědeckých podkladech. Skutečná populace velryb byla v té době v Norsku tak nízká, že nebyl možný žádný lov. Error v počtu velryb přiměl Švédsko protestovat proti norskému lovu velryb. Ale kvůli vzájemným vztahům mezi oběma zeměmi, se Švédsko rozhodlo pouze poslat do Norska dopis a nenapadat se vzájemně před mezinárodníma očima. Na další sčítaní plejtváků malých Norsko povolalo dvakrát více průzkumníků než obvykle, kolem 120 lidí a 11 lodí. Celý proces stál 18 000 NOK.

Plejtvák mišok bude loven?

Norsko usiluje o lov plejtváků mišoků, kterých je v severovýchodním Atlantickém oceánu  10 000-15 000. Populace je podle výzkumu stejná jako populace plejtváků malých. Důvodem není nic jiného, než že velryby spotřebují velké množství ryb.

3.3.Organizace zainteresované v lovu tuleňů a velryb

3.3.1.CITES

Convention On International Trade In Endangered Species Of Wild Fauna And Flora

CITES je mezinárodní souhlas vlád - organizace, která dohlíží na obchod s produkty z fauny a flóry, aby nebyla ohrožena jejich populace. CITES byl založen v roce 1975 a dnes zajišťuje protekci 30 000 druhům hospodářské fauny a flóry. Členství v organizaci je pro každou zemi dobrovolné a pravidla určená CITES nejsou povinná, jsou pouze doporučená stejně jako u IWC. V současné době CITES zahrnuje 164 zemí.

3.3.2.IWC

IWC logoThe International Whaling Commission

IWC je mezinárodní komise zabývající se světovým lovem velryb, jejím cílem je redukovat lov, aby byla populace velryb do budoucna zachována. Organizace byla založena v roce 1946, od té doby je i Norsko jejím členem. Zabývá se také výzkumem velryb, zakazuje lov kojených mláďat a samic s mláďaty.

3.3.3.NAMMCO

NAMMCO logoThe North Atlantic Marine Mammal Commission 

NAMMCO je mezinárodní vládní orgán pro udržování, management a studium mořských savců, bylo založeno v roce 1992 Norskem, Islandem, Grónskem a Faerskými ostrovy. Organizace pořádá každoročně sezení, kde navrhuje nová doporučení vycházející z výzkumu mořských savců. Tato doporučení se týkají především metod lovu a enviromentálních otázek. Zabývá se jak ochranou mořských savců, tak kompromisním řešením pro pobřežní obyvatelstvo, pro které je lov obživou.

3.3.4.High North Alliance

(Hoge Nord Allianse)

HNA je vyšší orgán pro Nordland Small-type Whaler´s Association a rybářský spolek Lofoten Regional Council. Byla založena v roce 1991 a sídlí v Reine na Lofotách. Cílem organizace je bránit práva lovců a rybářských spolků jako alternativní názor vedle protestů proti lovu a požadavků na jeho úplné zrušení.

3.4.Lov a nepříznivé podmínky pro mrože

Ochranou mrožů se zabývá USA a bývalý Sovětský svaz. Mrože nejvíce ohrožují lovci slonoviny (kteří je loví především pro kly), stanovené kvóty lovu mrožů nejsou dodržovány. Ještě více jim však škodí znečišťování životního prostředí: znečištěná moře a oceány těžkými kovy a insekticidy.

Dříve mrože lovili jen domorodci pro obživu, mroži poskytovali maso, kůži a tuk. Po zákazu lovu slonů pro slonovinu, se zaměřili lovci na mrože, lovili je pro peníze, které získali za kly a tuk. Od 16.století byli mroži pronásledováni a některá stáda zcela zmizela. V 17. století se lov ještě zesílil ruskými společnostmi. Mezi lety 1861-1963 bylo pobito kolem 1 300 mrožů na celém světě. Od roku 1867 počalo systematické vybíjení mrožů. 1869-1879 se počet pobitých zvířat zvýšil na 12 000 ročně. Ovšem do celkového čísla nejsou započítána poraněná zvířata, která zemřela později. Masakry mohly skončit úplným vyhubením mrožů. Tato eliminace mrožů se odrazila na životech Eskymáků, kteří byli na mrožích existenčně závislí. V roce 1880 již počet mrožů poklesl na polovinu a lov byl sám od sebe regulován nedostatkem zvířat.

1890-1900 nastaly pro mrože světlejší chvilky, populace se zotavila.V roce 1930 Rusko opět zasáhlo do jejich života, když ulovilo dalších 8000 mrožů. V tomto období byli mroži na hranici vyhubení. V roce 1960 USA a SSSR stanovili kvótu - zakázali lov ve vodě, v chráněných oblastech (kterými byla určena místa rozmnožování). Za deset let populace dosáhla opět normálního stavu.

Pouze populace žijící v Atlantském oceánu se dosud nevzpamatovala, proto je chráněna absolutním zákazem lovu. Eskymáci mohou ulovit 7 zvířat na rodinu ročně. Aljaška zakázala obchod se slonovinou a právo na prodej výrobků z klů mají jen Eskymáci, kteří ulovili daného mrože legálně na maso. Díky těmto omezením se chráněná stáda pomalu zvětšují a v současné době mrož není ohrožen.

3.5.Lov a ochrana medvěda ledního

V době, kdy začal lov ve velkém (17.století) byli medvědi pronásledováni. Ještě v 60.letech 20. století bylo ročně zabito kolem 1 300 medvědů ledních. V roce 1965 se ve Fairbanks na Aljašce konala mezinárodní konference o ochraně medvěda ledního. Schůze se týkala především ochrany mláďat a samic. Zainteresovanými státy byly Norsko, Dánsko (Grónsko), USA, SSSR a Kanada. V roce 1968 již snahy přinesly své výsledky – IUCN (Světový svaz ochrany přírody) založil mezinárodní skupinu pro výzkum a ochranu medvědů. Počet ulovených zvířat však stále stoupal. V letech 1968-1969 bylo zabito 1 500 zvířat. Norsko vyhlásilo v roce 1973 pětiletý zákaz lovu. Nicméně podmínky se časem ještě zpřísnily a v roce 1976 byl vyhlášen úplný zákaz lovu s výjimkou indiánů a eskymáků, kteří loví pro vlastní potřebu a nemohou populaci nijak vážně ohrozit. Kanada lov nezastavila, ale vydala kvóty.

V současnosti počet medvědů ledních stoupá. Každý rok je zabito 600 medvědů ze stavu 6000-8000 zvířat (medvědy je složité sečíst, protože se nevyskytují na stálých místech). Negativně pro medvědy, každé 2-3 roky se objeví jeden smrtelný případ, který je však většinou způsoben neopatrností člověka. Když je nedostatek potravy, medvědi zavítají výjimečně na skládky v blízkosti lidských obydlí (stalo se v Churchillu), zvířata jsou však brzy odchycena a odvezena několik desítek kilometrů mimo obydlené oblasti.

zpět na hlavní stránku

Obsah, grafika a webmastering : Zuzana Macháčková (seegee@seznam.cz) 6.3.2004

Copyright © All rights reserved. Sources of used pictures, photos and facts here.