10.ZÁVĚR

Cílem práce bylo zjistit, zda-li  se lov mořských savců řídí podle pravidel, jestli neohrožuje populace a tato zvířata nejsou v ohrožení. Během zpracovávání této práce jsem narazila na konflikt ochránců přírody a lovců, kde každý obhajuje svoje chování. Lovci tvrdí, že jejich činnost je založena na vědeckých podkladech a  že ochrana zvířat neznamená zastavení lovu, ale jeho správnou regulaci. Chtějí zabránit tomu, aby se tuleni a velryby přemnožily a tím se jejich populace začala degenerovat, zároveň viní tato zvířata z vysokého úbytku ryb. V první části práce jsem se zabývala přirozeným životem mořských savců a zjistila jsem, čím se živí.Tuleni se živí rybami, ale i korýši, hlavonožci, krillem a jinými mořskými živočichy, mimo jiné i těmi, kterým za potravu slouží taktéž ryby. Je tedy možno tvrdit, že počet ryb, který spotřebují, tuleni vyrovnají počtem jiných živočichů a tímto nemohou mít velký vliv na úbytek ryb, jak lovci tvrdí.

Sledovala jsem především lov v Norsku, tzn. tuleně grónské a čepcoly hřebenaté, ale při charakteristice jednotlivých druhů jsem zjistila, že existují i druhy, které jsou již na hranici vyhubení a přesto jsou stále loveny.V tomto případě již nelze brát ohled na žádný aspekt, kterým se brání lovci v Norsku. Na druhou stranu, tuleni, kteří jsou loveni v Norsku, se zde vyskytují v hojných počtech. Velryby se rybami živí více než tuleni, některé druhy se jimi živí primárně. Příroda je kvalitní systém, ve kterém je málo chyb a tak bez zásahu člověka by nebylo možné, aby jeden druh vyhubil jiný. Ovšem protože člověk a obzvláště Norsko loví ryby ve velkém počtu, zasahuje do přírodní rovnováhy a musí ji tímto udržovat. Za menšími počty ryb nestojí mořští savci, ale člověk. Aby Norsko přestalo lovit ryby je nemožné, protože je to zde primární zdroj potravy. Lov tedy není nezdravou metodou pro udržení rovnováhy. Musí být však regulován a řídit se přísnými pravidly.

Norsko by mělo být schopno přesně spočítat populace lovených druhů a stanovit kvóty vzhledem k počtu, které nijak dané druhy neohrozí. Největší hrozbou je komerční lov na světové úrovni.Velryby  a tuleni žijí v Norsku a lov by se tedy měl týkat pouze Norska a export by neměl být povolen, tak jako tomu bylo celá 90.léta.V Norsku vznikl v té době problém s přebytečnými produkty, o které nebyl zájem. Když není dostatek zákazníků, nemusí být tedy vyrobeno tolik produktů, stačilo by pouze snížení kvóty. Naskýtá se otázka, jestli by to nebylo pro Norsko nevýhodné, připravit velrybářskou výpravu a ulovit malý počet velryb, ze kterých se finance nemohou vrátit. Lovci ovšem tvrdí, že lov je nutný kvůli rovnováze v přírodě a že Norsko neloví kvůli obchodu, ale protože je to nutné. Norsko není zrovna chudá země a jistě by dokázalo vést lov tímto způsobem. Norsko by si mělo uvědomit postoj ostatních států k lovu, historie jasně poukazuje na to, jak nešetrně bylo s mořskými savci zacházeno v minulosti. Některé druhy byly téměř vyhubeny a stále se nevzpamatovaly. Tyto druhy by měly bez pochyb být celosvětově chráněny.

V další části práce jsem se zabývala samotným lovem, zjistila jsem pravidla a jak lov v současnosti probíhá. V tomto průzkumu jsem neobjevila žádná rozporuplná tvrzení a je dokázáno, že lov je založen na seriózních podkladech. Diskutabilní tedy zůstávají pouze kvóty, export a způsoby sčítaní populace zvířat. Pohled ochránců přírody by též neměl být zanedbáván, je sice pravda, že když je loveno velké množství ryb, úplná ochrana tuleňů a velryb by nebyla příliš vhodná pro udržení rovnováhy, ale je jisté, že čím dál více povolení k exportu, ke zvýšení kvót a jiné, by mohlo vést k opakování historie a návratu masakrů z první poloviny 20.století. Populace zvířat klesly na minimum v porovnání s minulostí, to znamená, že i lovecké kvóty musí být minimální. Porušování pravidel se děje všude ve světě a nikdo s tím hned něco nenadělá, důležité ale je, aby se už nikdy neopakovaly kruté příběhy, které po desítkách let vyprávějí bývalí lovci.V případě lovu velryb je poněkud kontroverzní, že v ilegálních obchodech je zainteresovaný Steinar Bastesen, který byl vedoucím celé rybářské organizace High North Alliance. Organizace tímto ztratila serióznost před očima lidí, kteří s lovem nesouhlasí. Podobně absurdní je i vyhazování velrybích produktů přes palubu. Dále by měly být vyvinuty co nejlepší metody lovu, aby byla smrt pro zvířata co nejvíce bezbolestná, tyto metody by ovšem měly být zkoušeny přímo u lovu a ne, aby muselo navíc zemřít tisíce zvířat jen kvůli otestování zbraní.To je poněkud nespravedlivé a nelidské chování.

Lov mrožů je příkladem dobrého udržování populace, kvóty jsou natolik zanedbatelné, že populaci nemohou ohrozit. Případ medvěda ledního je úplná ochrana, nicméně přemnožení medvědů ledních nemusí vést k žádné přírodní katastrofě. Možná právě protože medvědi byli v minulosti extrémně loveni, současným populacím tuleňů může hrozit přemnožení.Člověk zasáhl do přírody víc, než to mohla snést a teď musí vést přesné výpočty, aby ochránil to, co ještě zbylo a pokusil se vrátit ji do původního stavu. Bohužel možné vymření zvířat neohrožuje jen lov, který může být kdykoliv zrušen, ale i chemické látky, odpady, globální oteplování. Informace o tom, že u některých medvědů se projevil hermafroditismus, je podle mého názoru skutečnou hrozbou. Znamená to, že v přírodě se děje něco pro ni neobvyklého. To už je ovšem problematika celého světa. Norsko chrání přírodu, jak nejvíce to jde, bohužel takto se nechovají všechny státy na světě.

Poslední kapitola práce pojednává o extrémistech. Při čtení podobných incidentů mě napadá myšlenka, proč to daný člověk vlastně dělá. Možná má pocit, že je jediný, koho ekologie a ochrana zvířat zajímá a hledá způsob, jak by otevřel světu oči, něco viditelného, co probudí svět ze spánku lhostejnosti. A podobným lidem ani nevadí, že si za to budou muset odsedět nějakou dobu ve vězení. Myslíte, že nemáte na tuto problematiku vliv? Když si ráno na zastávce zapálíte cigaretu, napadlo vás, že kdyby to udělali všichni, naší planetě se bude o docela velké procento hůře dýchat a stejně tak i vám. Když jdete do školy kolem řeky a hodíte tam plastovou láhev, když tam vypustíte saponáty při umývání auta, napadlo vás, že všechny řeky jednou končí v moři a chemické látky s nimi, proudy je roznesou po celém světě a tak jednou zasáhnou i vzdálenou krajinu, která se zdá být nedotknutelná. Když už začínají být v ohrožení i zvířata na dalekém severu, je nejvyšší čas si uvědomit, jak je na světě a v přírodě všechno provázané a to co uděláte zrovna vy v určitý čas na určitém místě, může mít mnohem větší vliv, než si dokážete představit. Mým cílem nebylo jen prozkoumat situaci mořských savců v Norsku, ale také demonstrovat, jak je příroda komplexní, citlivá i na nejmenší detaily. Až dočtete poslední řádek této práce, sami si odpovězte, zda-li se mi to povedlo.   

zpět na hlavní stránku

Obsah, grafika a webmastering : Zuzana Macháčková (seegee@seznam.cz) 6.3.2004

Copyright © All rights reserved. Sources of used pictures, photos and facts here.