Život a ochrana mořských savců v severním Norsku

 

 

OBSAH

PŘIROZENÝ ŽIVOT

LOV

SVALBARD

OHROŽENÍ 

ZÁVĚR

ÚVOD

ORGANIZACE

EU 

KONFERENCE

EXTREMISTÉ

ZDROJE

 

2.PŘIROZENÝ ŽIVOT MOŘSKÝCH SAVCŮ V SEVERNÍM NORSKU

2.1.Tuleni

2.1.1.Evoluce tuleňů

Odkud se tuleň vzal a ze kterých pravěkých druhů se vyvinul není úplně jasné, protože chybí fosilní nálezy, podle kterých by mohli být jeho dávní předkové určeni. Existuje však již pravděpodobná domněnka, která předpokládá, že tuleni se vyvinuli z malých šelem. Tito tvorové přivykli životu ve vodě mezi koncem oligocénu a středním miocénem (přibližně před 14-30 miliony let). Ve vodě je lákal dostatek potravy, o který nemuseli soupeřit se suchozemskými šelmami. Rozšířili se v oblasti severní Evropy a severní Ameriky. Studie amerického paleontologa R.Terdforda objevila předchůdce tuleňů zvaného Potamotherium. Tento živočich žil ve starším miocénu, morfologicky byl podobný malé šelmě částečně žijící ve vodě. Tuleni byli dříve řazeni společně s lachtany a mroži do samostatného řádu ploutvonožců (Pinnipedia), později byli zařazeni do čeledi šelem (Carnivora). Před 10-20 miliony let se tuleni diferencovali na dvě větve:

1.Phodcidae - praví tuleni - kteří v současné době žijí v oblasti severní Evropy

2.Monachinae - tuleni šedí - tento druh obývá tropická a subtropická moře, do druhé větve patří i Lobodontinae - tuleni krabožraví - osidlují jižní pól a Cystophorinae - mroži - kteří mají s tuleni mnoho společného, obývají Antarktidu a Arktidu, blíže se jim budu věnovat samostatně v podkapitole 2.4.

2.1.2.Charakteristika tuleně grónského

tuleň grónský
Tuleň grónský s mládětem (whitecoat) 

Tuleň Grónský

třída - savci

řád - šelmy

čeleď - tuleňovité

podčeleď - tuleni praví (Phodcidae)

rod -  Phoca groenlandica

druh - Pagophilus groenlandicus

Nejznámější a také nejvíce lovený tuleň. Již podle názvu je zřejmé, že tuleň grónský obývá oblast moří kolem Grónska, Islandu, Svalbard, ostrov Jan Mayen, sever Atlantského oceánu až k Americe do 60° severní šířky. Jeho poloha není konstantní, migruje, tzn.přesouvá se v určitých obdobích do severnějších oblastí, kde hledá potravu. Vzdálenost, kterou během migrace urazí je přibližně 4000 km, orientuje se podle větru, slunce a mořských proudů. Tuleň grónský migruje celý život od věku dvou měsíců až do smrti.

Tuleň grónský má vřetenovitý tvar těla, vpředu zašpičatělý, nemá ušní boltce a jeho pohlavní orgány jsou skryty uvnitř těla. Délka těla 1,6 m a hmotnost přes 150 kg. Na zádech má skvrnu ve tvaru lyry. Páteř se skládá ze 32 obratlů, ocas měří 15 cm a skládá se z 13 obratlů. Přední i zadní končetiny jsou přeměněny v ploutve. Taková stavba těla mu umožňuje rychlost plavání až 20km/h. Pohybují se díky koordinovaným pohybům zadních ploutví a vlnění celého těla. Přední ploutve slouží ke změně směru. Ploutve také tuleně diferencují od příbuzného druhu lachtanů. Tuleni využívají ploutve pouze k plavání, na souši se mohou jen plazit. Na jedno nadechnutí vydrží pod vodou 18 minut a dokáží se potopit do hloubky až 275 m. Když moře začne zamrzat, prorážejí hlavou průduchy (80-90 cm - průměr díry). Srst se skládá z pesíků, které chrání pokožku před odřením, podsady se podílí na udržování tělesné teploty. Okolní teplota přirozeného prostředí, ve kterém tuleni žijí, může dosáhnout až  -15°C, chrání je vrstva tuku a uchylují se do vody, kde nikdy není chladnější teplota než 0°C.

Nejvyvinutější smysly u tuleňů jsou zrak a sluch. Mimo vodu je však tuleň krátkozraký a oči projevují slabý astigmatismus. Oči tuleňů z polárních oblastí jsou citlivé na zelenou (zajímavostí je, že tuleni žijící v oblasti rovníku, vnímají lépe modrou). Průměr oka je 5 cm, zornice se roztahuje podle intenzity světla, přítomny jsou světločivné buňky, které umožňují ostré vidění ve dne. Pod vodou je zornice rozšířená přes celou plochu oka. Nevyvinut echolokační systém, tuleni lépe slyší pod vodou - což je společný znak se sluchem kytovců a suchozemských savců. Ve vodě reaguje tuleň na zvuk signálu o frekvenci až 160 kHz, na souši do 32 kHz. V ušním otvoru a nozdrech je speciální sval, který brání vniknutí vody do ušního boltce. Zuby přizpůsobeny k uchopení a trhání kořisti (tuleni mají řezáky, špičáky a stoličky, celkem 34 zubů). Tuleni požijí potravu ihned po ulovení, nepříliš vyvinuta chuť. Velmi dobře je vyvinut i čich - matky rozpoznávají svá mláďata mezi stovkami jiných, čich také oznamuje blízkost nepřítele. Hmat umožňuje 48 vousů.

Tuleni tráví většinu života ve vodě, na břeh se většinou vyplavou slunit, samice rodí i kojí na pevnině. Potravu jim poskytuje výhradně moře. Loví ryby plující při hladině, hlavonožce, korýše, příležitostně platýse, tresky, které se pohybují hlouběji ve vodě. Potrava se liší mnoha aspekty, záleží například na ročním období, věku zvířete, apod. Mláďata a mladší tuleni si vybírají potravu méně náročnější na lov - planktonní korýše a menší ryby. Spotřeba potravy se snižuje v období migrací a línání. Samice během porodu a kojení téměř nepřijímají potravu. Podle odhadů vědců (K.Ronald, D.Sergeant) tuleni zkonzumují 800 kg potravy ročně (denně 2% své hmotnosti) a 65 dnů hladoví.

Pohlavní dospělost tuleňů nastává mezi třetím až sedmým rokem, většinou však ve věku pět a půl roku. Mláďata se rodí v jižnějších oblastech. Samice se zdržují ve velmi početných  skupinách (asi 3000 zvířat). Samci jsou pohlavně aktivní 48 týdnů v roce. Samice je v říji jednou za rok, po porodu přichází říje za dva týdny, páření několik dnů poté. Samice mají jedno mládě za rok, rodí se po 11,5 měsících. K přichycení oplozeného vajíčka k děložní stěně (nidaci) dochází až za delší dobu (90 dnů), vlastní březost trvá 256 dnů a porod je tedy 355 dnů po páření. Samice jsou schopny svým organismem oddálit porod, když nastanou nepříznivé podmínky, porod trvá velmi krátkou dobu, 15-40 sekund. První kojení 2 hodiny po porodu, tulení mléko obsahuje vysoké procento tuku 25-40 %.

Čerstvě narozené tulení mládě nemá ještě tukovou vrstvu, tu si doplní až z mléka, proto jich v tomto raném období mnoho umrzá. Mládě má zářivě bílou hedvábnou srst zvanou lanugo, což je důvod, proč jsou mláďata tolik žádána a lovena. O lovu tuleních mláďat pojednávám v podkapitole 3.1. Také tuk tuleních mláďat je pro lovce výhodnější, tuková vrstva je totiž tlustší než u dospělých jedinců. Tuk má ochrannou funkci, u mláďat vrstva 10 cm, u dospělých jedinců 8 cm, to je však maximum, kterého je dosáhnuto jen v období zimy. Během devíti dnů přibere mládě denně 2,5 kg a již za dva týdny je odstaveno. Mláďata tuleňů grónských patří k nejrychleji dospívajícím savcům.

Tuleň grónský se dožívá více než 30 let. Věk tuleňů se určuje podle kroužků kolem zadních zubů - nejstarší tuleň, který kdy žil, byla samice chovaná v ZOO, pocházela z oblasti Shetlands a dožila se věku 46 let. Na světě žije přibližně 2 250 000 - 3 000 000 zvířat tohoto druhu. Lov je povolen, jsou stanoveny kvóty.

2.1.3.Charakteristika jednotlivých druhů tuleňů

Jiné druhy tuleňů mají podobnou charakteristiku jako tuleň grónský, proto se jimi příliš nezabývám.

2.1.3.1.Tuleň obecný

Phoca vitulina

tuleň obecnýTuleň obecný byl dříve nazýván „tang fish“- „chaluhová ryba“, protože preferuje ostrovy a více skrytá místa. Tento druh žije v oblasti polárního kruhu, nemigruje. Délka těla u samců 1,5-1,8 m a 113 kg, samice 1,2-1,5 m a 113 kg. Barva šedá nebo hnědá, po celém těle se skvrnami. Mláďata se rodí v lednu. Jsou schopna plavat od narození, samice je krmí 4-6 týdnů. Samice a mláďata línají v červenci a samci v září. Na světě žije 500 000 kusů, z toho v Norsku cca 4 500 tuleňů obecných. Pokles populace tuleňů obecných částečně způsoben epidemií v Severním moři (1988-1989). Lov povolen, zabity desetitisíce zvířat ročně, především mláďata pro kůži.

 

2.1.3.2.Čepcol hřebenatý

Cystophora cristata 

čepcol hřebenatýVyskytuje se v oblastech Labradoru a Newfoundlandu a v severním Atlantiku. Někdy se může dostat až k jižní Anglii. Své jméno má podle zvětšených nozder u samců, když je tuleň ohrožen, vytváří váček, vedoucí od očí k hornímu rtu. Mláďata se rodí od poloviny března do poloviny dubna a matku opouštějí po čtyřech dnech. Mláďata rostou velmi rychle, mléko obsahuje 60 % tuku a nejmenší procento proteinů ze všech savců. Mláďata jsou nazývána blubacks, z horní strany jsou namodralí, břicho mají šedé a hlavu černou. Délka těla mláďat 107 cm, váha 23 kg. Samci 274 cm, 408 kg, samice 213 cm, 303 kg. Pohlavní dospělost mezi 4.-6. rokem, dožívají se 20 let. Živí se rybami, chobotnicemi a škeblemi.

 

2.1.3.3.Tuleň šedý

Halichoreus griseus

tuleň šedýPůvodní jméno pro tuleně šedé bylo „haaf fish“ – „hlubokomořská ryba“, protože preferuje otevřená moře. Samci měří 195-230 cm a váží 170-310 kg. Samice 165-195 cm, 95-105 kg. Mláďata 95-105 cm, 11-20 kg. Druh tuleně s nejvíce projeveným pohlavním dimorfismem. Samci tmaví se světlými skvrnami a protáhlým čenichem. Samice světlé s tmavými skvrnami, mláďata se rodí s bílou kožešinou, kterou ztrácejí po 2-3 týdnech. Matka mládě krmí 16-21 dní a samci i samice v tomto období ztratí velkou část své váhy. Od února do poloviny března línají. Živí se rybami a korýši. Samice pohlavně vyspělé ve  4-7 letech a samci 10.rok. Samice se dožívají až 46 let a samci 26. Soupeří o potravu s tuleněm obecným a predátorem je kosatka. Na Islandu je ročně zabito 500 mláďat, lov není regulován. Kromě Faerských ostrovů je všude jinde chráněný. Může být však zastřelen, pokud se přiblíží k sítím s rybami. Populace je ohrožena jen v baltickém moři, kde se vyskytuje znečištění látkami DDT, PCB a nebezpečné je, když se tuleň zachytne v síti na ryby.

2.1.3.4.Tuleň kroužkovaný

Phoca hispida

Tuleň kroužkovaný má mnoho jmen: Russekobbe, Gammelseal, Saleas, Svartside, Hoppeseal. Žije pouze na ledovcích, nikdy na pevnině, v norských  fjordech, v polárních a subpolárních oblastech, občas pronikne až k Japonsku. Každý rok migruje. Délka těla je 1,2-1,8 m a hmotnost 130 kg. Barva srsti šedá s kroužky. Živí se především korýši a krillem, někdy malými rybami. Na světě 6-7 milionů kusů, lov povolen a podobně jako u tuleně obecného, lovena nejčastěji mláďata pro kůži. Nejdůležitější místo pro lov druhu tuleňů kroužkovaných bylo Kvitesjøen, po druhé světové válce však Rusko nechtělo povolit Norům lov tuleňů v této oblasti.

tuleň kroužkovaný tuleň kruožkovaný

2.1.3.5.Tuleň vousatý

Erignathus barbatus

tuleň vousatýTento druh obývá oblast polárního kruhu a migruje podle tání ledovců. Tuleň vousatý se pohybuje při dně oceánů. Délka těla 2,5-3 m, hmotnost 300 kg. Srst šedá, typickým znakem jsou dlouhé hmatové vousy. Samci schopni reprodukce v 6-7 letech, samice v 5-6 letech. Tuleni vousatí se dožívají až 30 let. Živí se měkkýši, korýši, rybami, jediným nepřítelem je medvěd. Na světě je 500 000 kusů, lov povolen místně.

 

Mláďata

mládě tuleně grónského

mládě čepcola hřebenatého

mládě tuleně vousatého

Mládě tuleně grónského

Mládě čepcola hřebenatého 

Mládě tuleně vousatého

2.1.3.6.Tuleň kuželozubý

Halichoerus grypus

Obývá Severní ledový oceán, Baltské moře, malá populace poblíž Bretaně. Délka těla 3 m, hmotnost 250-280 kg. Srst světlá s tmavými skvrnami. Potravou jsou hlavonožci a korýši. Loven při březích velké Británie.

2.1.3.7.Tuleni, kteří vymírají

Tuleň karibský (Monachus tropicalis) 

V dnešní době téměř vyhuben.

Rypouš severní

Tento druh je na hranici vymření. Na světě žije již jen sto zvířat, nyní chráněn.

Tuleň havajský

Chráněn, ale vymírá.

Tuleň středomořský

Taktéž vymírá, ale i přesto je stále loven.

V této práci se zabývám mořskými savci z větve pravých tuleňů, obývajících severní Evropu. Dále existují druhy obývající jižní polokouli, mezi něž patří dva již zmíněné ohrožené druhy tuleň havajský a tuleň středomořský a podčeledi krabožraví, šedí a čepcolové.

Přirozenými predátory tuleňů jsou kosatka, která může prorazit ledové kry a medvěd lední, walruský a grónský žralok. Nejhorším nepřítelem je však člověk. Největšími konzumenty tuleního masa jsou Norsko a Kanada. Lovci projevují snahu snižovat počet tuleňů s vidinou větších úlovků ryb.V kapitole 3.1 budu probírat argumenty lovců proti zákazu lovu.

2.2.Velryby

2.2.1.Obecná charakteristika a evoluce velryb

Velryb je kolem 75 druhů, jsou součástí mořského ekosystému. Patří do třídy savců, řádu kytovců (Cetacea), na rozdíl od ryb jsou teplokrevné, dýchají vzduch a rodí živá mláďata. Existují dva druhy velryb - ozubené a kosticovci.Vědci zastávají teorii, že se velryby vyvinuly ze suchozemských savců a evolucí se dokonale přizpůsobily životu ve vodě. Mají schopnost využít kyslík dvakrát až třikrát účinněji než suchozemští savci a vynikají svým sluchem, jejich speciální tuk „blubber“ je chrání před chladem.

Způsob získávání potravy se liší a záleží na jednotlivých druzích. Některé druhy spotřebují denně množství potravy rovnající se 5 procentům jejich vlastní váhy. Kosticovci se živí planktonem a krillem, ozubené velryby loví ryby. Některé druhy si naberou velké množství vody obsahující kořist a potravu přefiltrují. Jiné plavou kolem hejna ryb a poté zaútočí. Keporkak vytvoří kolem hejna ryb bublinu a poté je uloví. Rozmnožují se v teplejších vodách a na sever vyrážejí za potravou. Keporkaci například překonávají vzdálenosti až 1600 km ročně. V období pobytu v teplejších vodách žijí převážně z tukových zásob. Ke komunikaci podle vědců pravděpodobně dochází pomocí zvukových signálů a pro orientaci pod vodou velryby využívají echolokace.

Opět zaleží na jednotlivých druzích, ale většina velryb má jen jedno mládě jednou za 3-4 roky. Proto je velice obtížné dosáhnutí původních počtů populace velryb, pokud jsou násilně zredukovány. U některých druhů se mláďata rodí v pravidelných cyklech, když se velryby plaví v teplejších vodách, podobně jako je tomu například u delfínů. Mládě stráví poměrně krátkou dobu se svou matkou, do roka ji opustí. Mláďata velmi rychle rostou, protože velrybí mléko je bohaté na tuk. Mládě velryby jižní vypije až 200 litrů mléka každý den.

Velryby žijí velmi dlouho, rozmnožují se pomalu a často migrují. Dožívají se 40 let, výjimkou je plejtvák mišok, který se může dožít až 90 let.Vzhledem k obtížnému sčítání výzkum může trvat až několik let a u některých druhů je počet určen s přesností pouze na plus mínus 50%.

Kosticovci nejsou loveni a nejsou ani ohroženi. Nicméně srážky s loděmi, olejové skvrny  a rozvoj pobřežního života stěžuje obnovu jejich populace. Rybářství velryby ohrožuje dvěma způsoby:

1.Mohou uvíznout v rybářských sítích

2.Musí se dělit s člověkem o potravu

Hluk způsobený lodní dopravou může způsobit změny přirozeného chování velryb. Ve velrybím tuku je obsaženo mnoho kontaminátů, což prokazuje, že i znečištění silně ovlivňuje organismus nejen velryb, ale celé arktické přírody. Kromě toho chemikálie redukují počet ryb a korýšů a tím také množství potravy pro velryby.

2.2.2.Charakteristika jednotlivých druhů velryb

2.2.2.1.Ozubené velryby

2.2.2.1.1.Plejtvák malý

Balaenoptera minor

plejtvák malý

Jediný druh velryby, který je v Norsku loven. Dosahuje délky 10 m a váží 10 tun. Z horní strany těla černý, postupně barva přechází do šedé a na spodní straně těla je bílá. Samice začnou rodit mládě jednou za rok od věku 7 let. Živí se převážně rybami (sleď, treska) a krillem. Vyskytují se po celém světě. Na jaře a v létě velryby migrují kolem norského pobřeží do Barentsova moře a do Arktidy. Po skončení období opět migrují jihovýchodně.

2.2.2.1.2.Vorvaň obrovský

Physeter macrocephalus

 Dlouhý 15 m, váží 45 tun. Největší z ozubených velryb. Barva těla tmavě šedá, hlava je rovna třetině celého těla, má malou hřbetní ploutev, ocasní ploutve mají ze spodní strany bílé skvrny. Vorvaň vydrží pod vodou až hodinu a půl a může se potopit do hloubky 3,3 km. Mládě rodí každé 3-5 let od věku 7-11 let. Tvoří rodinné skupiny, živí se rybami, v Norsku je chráněný a je na seznamu ohrožených druhů. Ze zvířat na tomto seznamu je však nejhojnější, na světě žije kolem 2 milionů kusů.

 vorvaň obrovský

vorvaň obrovský

2.2.2.1.3.Narval 

Monodon monoceros

 narval

 Narval je 5 m dlouhý a váží 1,5 tuny. U norského pobřeží se vyskytuje zřídka, ale více zvířat bylo objeveno blízko Svalbardu a ostrova Jan Mayen. Barva je různá, od šedé s bílými skvrnami po bílou s tmavými skvrnami. Kulatá hlava, nemá hřbetní ploutev. U samců jeden zub vyrůstá v kel, který může být až 3 metry dlouhý. Rodí jednou za tři roky. Živí se rybami a korýši, v Norsku chráněný.

2.2.2.1.4.Kosatka

Orcinus orca

Dlouhá 9 m, hmotnost 8 tun. Hojný počet v oblasti norského pobřeží, seshora je černá a zespoda bílá. Charakterizuje ji velká hřbetní ploutev 1-2 metry dlouhá, výrazná především u samců. Rodí jednou za tři až osm let. Kosatka migruje podle období, kdy se rozmnožují ryby, kterými se živí. Kosatka se živí primárně rybami, ale loví i tuleně šedé, delfíny a mořské ptáky. V Norsku je chráněná.

kosatka

kosatka

2.2.2.1.5.Bottlenose whale

Hyperoodon ampullatus

 bottlenose whale

Velryba dlouhá 10 m, s širokou kulatou hlavou, barva těla černá s bílými skvrnami, malé ocasní ploutve. Mláďata rodí každý druhý rok od věku 7 let. Živí se rybami, v Norsku je chráněná.

2.2.2.1.6.Pilot whale

Globicephala melas

 pilot whale

Dlouhá 6 m, váží 3 tuny. V oblasti Norska obvyklá, barva těla černá s bílou skvrnou na krku, hlava je grošovaná. Rodí jednou za tři až čtyři roky. Živí se rybami, v Norsku chráněná.

2.2.2.1.7.Běluha mořská

Delphinapterus leucas

 běluha

Dlouhá 4,5 m, váží 1,5 tuny. Vyskytuje se v oblasti Svalbardu, barva těla od bílé po šedou, kulatá hlava, nemá hřbetní ploutev. Mláďata rodí jednou za tři roky od věku 6 let. Živí se rybami a korýši, v Norsku je chráněná

2.2.2.2.Kosticovci

2.2.2.2.1.Plejtvák obrovský (modrá velryba)

Balaenoptera musculus

 plejtvák obrovský

Dlouhý 30 m, váží 160 tun. Je největším savcem na světě, který kdy žil. Tato velryba také dokáže vydat nejhlasitější zvuk, který je slyšet stovky kilometrů daleko. Má namodralou barvu, tmavý ocas, v poslední době se hojně vyskytuje v norských mořích. Mláďata rodí jednou za tři roky od věku 7 let. Živí se krillem, denně spotřebuje 8 tun potravy, v Norsku je chráněná. Na jižní polokouli byl jejich počet výrazně zredukován lovem. Dnes je populace desetiprocentní proti jejich původnímu počtu.

2.2.2.2.2.Plejtvák mišok

Balaenoptera physalus

plejtvák mišok

Dlouhý 24 m, váží 75 tun. Druhá největší velryba, hojně se vyskytuje v Norsku, tmavá barva těla s výraznou bíle zbarvenou spodní čelistí. Rodí mládě jednou za dva až tři roky od věku 7 let. Živí se krillem a rybami, v Norsku chráněný. Silně zredukovaný lovem.

2.2.2.2.3.Sei whale

Balaenoptera borealis

Dlouhá 18 m, váží 30 tun. Nejrychlejší velryba z kosticovců, může dosáhnout rychlosti 33km/h. Barva těla tmavá s šedými skvrnami. Rodí jedno mládě za dva až tři roky od věku 7 let. Živí se krillem a planktonem. V Norsku chráněná, silně zredukována lovem, současná populace nejasná.

sei whale

sei whale

2.2.2.2.4.Keporkak

Megaptera novaeangliae

keporkak

Dlouhý 16 m, váží 35 tun. V Norsku se vyskytuje hojně, barva těla černá, má dlouhé hrudní ploutve, ocasní ploutve ze spodní strany mají bílé skvrny. Rodí jedno mládě za 2-3 roky od věku 6-7 let. Živí se krillem, rybami, v Norsku je chráněný. Na světě žije jen 10 000 kusů, což je 8 % z původní populace.

  2.3.Medvěd lední

2.3.1.Evoluce medvěda ledního

Medvěd lední je nejmladší z druhu medvědů, patří do stejného rodu jako medvěd hnědý, jako samostatný druh se oddělil přibližně před 100 000 lety během migrace medvědů do severní Ameriky. Medvědi se objevili před 30-50 miliony let po vymření kreodontů (Creodonta), což byla první známá čeleď šelem. Před 32 miliony let se Miacidae rozdělili na kočkovité, psovité šelmy a ploutvonožce. První medvědi se vyvinuli ze psovitých šelem žijících na konci oligocénu. Tehdy vznikly jednotlivé rody - z rodu Arctotherium se před 20 miliony let  vyvinul Ursavus - předek dnešních medvědů.

První medvěd podobný dnešním (Ursus) se objevil před 5-10 miliony let. Z několika větví pocházejí jednotliví medvědi:

1.Medvěd etruský (Ursus etruscus) – předek evropského medvěda jeskynního (Ursus spelaeus), který zmizel z nejasných příčin koncem poslední doby ledové (před 12 000 lety). 2.Ursus prearctos – předchůdce medvěda hnědého, poprvé se objevil v Číně před 600 000 lety. Před méně než 100 000 přešel přes Beringův průliv do Severní Ameriky a rozšířil se po celé Eurasii.

Při rozšiřování uvízli někteří medvědi v ledových polích a museli se přizpůsobit podmínkám, potravou se pro tyto medvědy stali tuleni a změnila se jim barva srsti na bílou.Tímto způsobem se diferencoval medvěd lední - Ursus (Thalarctos) maritimus.

2.3.2.Charakteristika medvěda ledního

 medvěd lední s mláďaty

Medvěd lední s mláďaty

Medvěd lední
Třída – savci

Řád – šelmy

Čeleď – medvědovití (Miacidae)

Rod - Ursus maritimus

Druh - Thalarcos maritimus

Medvědi obývají oblast Arktidy – Aljašku, Kanadu, Grónsko, norský Svalbard, Sibiř a Severní ledový oceán. Pohybují se v místech výskytu arktických tuleňů, žijí většinou osamoceně, shromažďují se pouze při příležitosti potravy (skupina circa 40 zvířat). Medvěd lední je stále v pohybu, denně urazí až 70 km. Tento poznatek byl zjištěn díky experimentu prováděném na Špicberkách. Někteří medvědi byli opatřeni vysílačkami a prokázalo se, že nachodili za rok až 3 200 km.V době tání putují na sever, v zimě se vydávají zpět k jihu. Na jih se vydávají za potravou a samice zde rodí.

Délka těla u samců 2-2,5 m, u samic 1,8-2,1 m, váha u samců 410 kg, u samic 320 kg. Medvědi tráví většinu života ve vodě a proti chladu je chrání srst. Při plavání se namočí pouze pesíky, kůže zůstane vždy suchá. Prsty na nohou jsou do poloviny spojeny plovací blánou, ostré drápy zespoda pokryté srstí. Pronásleduje - li kořist, dokáže medvěd vyvinout rychlost  30-40 km/h. Nepotápí se však hlouběji než 1-2 m. Má výborný čich, tuleně ucítí na vzdálenost až 30 km. Medvěd je ploskochodec (došlapuje na celou plochu chodidla), tlapy opatřené srstí umožňují chůzi po strmých ledovcích.

Medvědi loví tuleně kroužkované (Phoca hispida), tuleně grónské (Pagophilus groenlandicus), tuleně vousaté (Erignathus barbatus) a čepcoly hřebenaté (Cystophora cristata). V zimě žere medvěd jen kůži a tuk, zbytek přenechává jiným šelmám, většinou polárním liškám, tím jim zajišťuje přežití. Když je málo tuleňů, zaměří se medvědi na ryby a vodní ptáky. Tuleni tvoří 90% potravy medvědů ledních, jen u medvědů žijících v Severní Americe v létě tvoří potravu ze 70% ptáci. Když je nedostatek obvyklých zdrojů, spokojí se i s vejci, polárními zajíci, kořínky a bobulemi, v opravdové nouzi i s mršinami. Medvědi nikdy neútočí na mrože z obavy z jejich vysokého počtu a nebezpečných klů. Mláďata tuleňů grónských a čepcolů hřebenatých loví na pevnině a na ledových krách nebo když vyplavou k průduchu. Mláďata tuleňů kroužkovaných (rodí se pod sněhem) vyhledává čichem. Usmrtí tuleně okamžitým úderem tlapy. Kořist ho často nevidí, bílá srst ho skrývá ve sněhu. Tlapa medvěda ledního je velmi silná, jednou tlapou uzvedne 100 kg kořisti. Navzdory této taktice jen 18 %  loveckých pokusů končí úspěšně. Medvěd může několik dnů hladovět a žít ze zásob žaludku. Žaludek pojme až 70 kg potravy. Pro udržení hmotnosti musí ulovit jednoho tuleně každých 5-6 dní.

medvědi ledníSamice si postaví brloh, kde stráví více než pět měsíců, během tohoto období vůbec nepřijímá potravu a žije z tukových zásob. Nejmladší a nejstarší medvědi taktéž část zimy přečkají ve stavu letargie (=spánek vestoje), tento fakt objevil Ralph Nelson. Brloh medvěda je 2,5 m dlouhý, 1,5 m vysoký 2-3 m pod sněhem. Svým tělesným teplem udržují medvědice teplotu brlohu o 10-20 °C vyšší než venku. Samice pohlavně dospívají mezi 3.-4. rokem.Většina přivádí na svět první mládě v 5-6 letech. Samci dospívají až v 6-8 letech, výjimečně i v 10 letech. Obě pohlaví se nesetkávají, sejdou se pouze krátce na jaře v období páření. Páření začíná v dubnu a končí v červnu.Vajíčko přilne k děloze až na podzim, v době, kdy samice začnou stavět brloh k porodu. Každý rok se vracejí do ověřené oblasti. Březost trvá 7-9 měsíců. Mláďatům po 2-3 týdnech naroste hustá srst a váží 5-12 kg. Samice kojí 2-4 měsíční mláďata šestkrát denně asi čtvrt hodiny. Než matka dovolí mláďatům vylézt z brlohu, prozkoumá nejdříve okolí v blízkosti 50-100 m. Mláďata si hrají a tím se připravují se na lov. Na zimní spánek si rodina najde nový brloh. Někdy je k vidění více brlohů pohromadě, 2-5 rodin spolu zimují. Na konci zimního spánku mláďata odstavena, ale zůstávají v blízkosti matky ještě rok. Sourozenci zůstávají po opuštění matky nějakou dobu pohromadě. Nejvíce medvíďat umírá v prvních dvou letech života.

V brněnské ZOO jsou v současnosti samec a samice medvěda ledního. Některé zdroje uvádějí, že medvěd lední je natolik inteligentní, že se může rovnat i lidoopům. Při pozorování tohoto medvěda (samce) se naskýtá důkaz tohoto tvrzení. Medvědi nevyvíjejí činnost pouze při lovu potravy nebo v ohrožení, svůj život tráví i zábavou.Už malá medvíďata spolu soupeří  a takto se připravují na lov.V dospělosti na své hrátky nezapomínají, medvěd využívá všeho, co se mu naskytne.

Medvěd je na konci potravinového řetězce, který začíná planktonem a je nejvíce masožravý ze všech medvědů, nemá žádné přirozené predátory, největším nepřítelem je pro něj člověk.  Medvěd lední se dožívá věku 20-25 let, nejvyšší zaznamenaný věk 34 let.V roce 1960 byl počet medvědů odhadnut na 10 000 kusů. Díky ochraně počet stoupl na 20 000 až 40 000, výsledky podle různých pramenů kolísají. Dnes je chráněn mezinárodními dohodami.

2.4.Mrož

2.4.1.Evoluce mrože

Čeleď mrožovitých má jen jednoho zástupce - mrože. Nejvýraznějším znakem mrože jsou kly tzv.arktické špičáky, ale ty předkové mrože neměli. Společně s tuleni a lachtany mají mroži společné předky – rod Eualiarctidea, blízké příbuzné medvědovitých, kteří žili před 20 miliony lety. První mroži se podobali osrstěným lachtanům, během vývoje ztratili ušní boltce. Živili se rybami, postupně přecházeli na měkkýše a bezobratlé. Jejich špičáky se přeměnily v neustále dorůstající kly. Před 5-8 miliony lety opustili oblast Kostariky a Panamy a přemístili se na sever Atlantského oceánu. Před milionem let osídlili Arktidu a před 300 000 lety i sever Tichého oceánu.

2.4.2.Charakteristika mrože

 mrož

Mrož

Třída - savci

Řád – šelmy (dříve ploutvonožci)  

Čeleď - mrožovití

Rod - Odobenus rosmarus

 

Mroži se vyskytují v Kanadě, Grónsku a v oblasti severní Eurasie. Sdružují se na pevnině po stovkách až tisících. Panuje mezi nimi přísná hierarchie, mladí mroži se musí zdržovat na okraji skupiny, uprostřed mají své místo silní samci s autoritou. Pokud samec ztratí kel, je vytlačen ze skupiny a jeho autorita poklesne. Život ve skupině udržuje mrože v bezpečí. Samec s nejdelšími kly zaujímá nejvyšší místo, není ohrožován, je chráněn celou skupinou. Když se objeví nepřítel, spustí mroži, kteří ho zaznamenají, výstražný hvizd, upozorní skupinu a všichni mizí do vody. Když je jeden mrož napaden, ostatní přispěchají na pomoc. Medvěd většinou neútočí na větší skupinu. Mroži migrují na sever podle tání ledovců a výskytu potravy, někteří urazí za rok více než 3000 km. Starší samci necestují tak daleko, aby se nezdržovalo více zvířat na jednom místě a nedocházelo k častým rozporům mezi mladými a starými samci.V zimě, kdy se vracejí na místa rozmnožování, žijí v odloučení, k páření dochází ve vodě.

Délka těla: samci 3,2 m, samice 2,7 m - týká se mrožů vyskytujících se v Beringově moři, v Hudsonově zálivu je délka těla kratší, hmotnost 1210 kg u samců, 830 kg u samic (taktéž platí pro Beringovo moře). Mroži se dokáží potopit do hloubky 100 – 200 m. Mrož plave průměrnou rychlostí 7 km/h, může dosáhnout až 35 km/h. Bez přestávky uplave 250 km, pod vodou vydrží půl hodiny, obyčejně se však nepotápí déle než 10 min. Tělo hydrodynamické, klade minimální odpor při plavání. Pohybuje se pomocí klouzání a předních končetin. Fyziologicky se liší od ploutvonožců dýcháním a smyslovými orgány. Nejvýraznějším smyslem je hmat, hmatové vousy upozorňují na kořist i menší než 15 cm. Horní strana čenichu pokryta zrohovatělou kůží, slouží k prohledávání bahna a hledání měkkýšů. Mroži dýchají častěji tlamou než nozdrami. Kůže silná 2-4 cm, funkce ochranná. Kly slouží k rozrážení ledu, jsou dlouhé 50 cm u samic, 1 m u samců, u autoritativních samců mohou dosáhnout délky až 3,5 m. Hmotnost klů od 3 do 6 kg. Podle klů lze rozeznat pohlaví zvířete. V jednom roce u mláděte jsou dlouhé 2,5 cm a do dvou let skryty za převislým horním rtem.V ledové vodě zbarvení jinak hnědé kůže téměř bílé (kůže nedokrvená - ischemická), na slunci získává růžovou barvu.

Mroži se živí měkkýši, korýši, kroužkovci, pláštěnci – skořápky vyplivují. Je-li mrož hladový, loví malé ryby, malé tuleně a ptáky. Podle pozorování R.Reevese sežralo v roce 1978 25 000 mrožů 500 000 tun měkkýšů (20 tun potravy na jedno zvíře).

K páření dochází v lednu, únoru, místa si mroži vybírají podle výskytu potravy. Samice pohlavně dospívají ve věku 4-5 let, samci ve věku 7-9 let, ale musejí nejdříve vyhrát v souboji, aby jim vyspělí samci dovolili pářit se, většinou vítězí mroži starší 12-ti let. Březost trvá 15-16 měsíců, mláďata se rodí na pevnině. Mladé samice mají mláďata každé dva roky. Mládě se rodí jen jedno, měří kolem 1,2 m, váží 60-65 kg. Za rok se hmotnost ztrojnásobí a mláďata jsou odstavena. V rodném stádě zůstávají 2-4 roky, pak založí vlastní skupinu. Mládě se rodí bezzubé a bez klů, ty se objeví později.

Mroži se dožívají 40-ti let. V roce 1991 bylo zjištěno přibližně 250 000 zvířat na světě. Ještě v 18.století žili i v oblasti pobřeží New Yorku a Velké Británie. Na světě žijí čtyři populace:

1.mrož pacifický (viz Poddruhy mrožů)

2.mrož atlantský (obývají Grónsko, Svalbard, Novou zemi, Barentsovo moře, jsou stále loveni, na světě žije jen několik stovek zvířat)

3. populace mrožů v moři Laptěvů -  3000 – 4000 zvířat, dříve označováni za samostatný poddruh Odobenus rosmarus laptevi, dnes řazeni k mrožům pacifickým.

4. populace v Hudsonově zálivu, na Baffinově ostrově – 25 000 jedinců.

Díky způsobu lovu měkkýšů mrož  provzdušňuje mořské dno a umožňuje oběh živin ve vodě. Přirození predátoři mrože jsou medvěd, kosatka a člověk. Lov se řídí podle předpisů, mrož je zahrnut do Organizace pro ochranu mořských savců (Marine Mammal Protection Act). V současné době je populace mrožů 45 000 – 90 000.

2.4.3.Poddruhy mrožů

Mrož pacifický
Odobenus rosmarus divergens

Vyskytuje se v oblasti Tichého oceánu, na Aljašce, v Beringově moři. Je větší než mrož atlantský.

Mrož atlantský
Odobenus rosmarus rosmarus

Vyskytuje se v Kanadě, Grónsku, Eurasii.

zpět na hlavní stránku

Obsah, grafika a webmastering : Zuzana Macháčková (seegee@seznam.cz) 6.3.2004

Copyright © All rights reserved. Sources of used pictures, photos and facts here.